Cesta nezačala nikterak šťastně, málem mi ujel vlak a ještě jsem musel pomahat nějaký „lepší“ paničce. Musím říct, že na jídle asi nestrádá… byla pěkně těžká. Jak jsem vlezl do vagónu, okamžitě jsem ucítil, že už si někdo v blízkosti přihnul, ne příliš kvalitní whiskou. Těžko říct kdo to byl, vlevo seděl takovej obyč frajírek, co je bez pušky jako ryba bez vody. Vpravo zase nějakej kazatel nebo co, s docela pěknou mladou slečinkou. Posadil jsem se přes sedadlo naproti chlápkovi s puškou a počastoval ho úsměvem… ten mi vrátil přísným pohledem.
Mmm, uvidím co se z něj ještě vyklube.
Vlak se rozjel a po pár chvilkách mi chlap od drah vzal zavazadlo i s puškou. Prej tu nejsou velký zbraně povolený. A čím se budu asi bránit, když to bude potřeba? Je snad každýho věc jak moc chce bejt v bezpečí, ne? Naštěstí pistole zůstala na svým místě.
Pár minut jsem koukal z okna jak ubíha krajina a potom zabrousil okem na faráře s mladou dámou. Nevidí se to moc často, ale vypadá to, že “náš” otec bude mít za pár let z whisky propálenej kotel. Takhle nepije ani žíznivej kůň po týdnu v prérii. A heleee, dáma si cvakla s ním, třeba s ní bude zábava.
Je to nějakej začínající pisálek. Představila se mi jako Penelopa Browningová a pořád ze mě tahala moje jméno a jestli prej nejsem vrah. Pěkná je, to jo, jen rozumu asi moc nepobrala… zatím je to jen mladá labuť, může se z toho dostat,… obzvlášť ve větším městě. Každopádně se mi podařilo ji setřást a odešla za tou dobře stavěnou dámou a její výrazně hubenější spolucestující. Pořád si tam něco špitaly. Nevěnoval jsem tomu větší pozornost. Hlavně, že už byl klid a mohl jsem pozorovat ubíhající prérii.
Když se začalo stmívat, většina se odebrala do jídelního vozu. Já zůstal na místě… masa s kapustou už mám plný zuby a radši si kousnu šťavnatý cibule. No jo, jenže jsem si potřeboval protáhnout nohy a tak jsem prěci jenom zašel do vedlejšího vagónu. Bylo vidět, že farář ji má jako vidle a vybavuje se s tím chlápkem, co sedí naproti mně. Dal jsem si s nima pár skleniček a vrátil se na místo… narovinu říkám, k těm štěnicím ve spacím voze mě nedostane nikdo ani párem koní!
Uteklo několik hodin a desítky mil. Je zajimavý jak jde pokrok kupředu. Ještě nedávno by mě ani nenapadlo, že budu v San Antoniu tak rychle i bez nejlepšího koně naší jízdy. Protáhnul jsem se a najednou kolem zasvištěla kulka a ozvala se šílená rána. Na moment jsem se zamyslel – není možný, přece, nikdo mě tu nezná.
Kazatel se tam začal plazit a zdrhnul do jídelního vozu. Ten chlap musí chlastat za všech okolností. Mladej skautík strhnul mladou dámu naštěstí na zem a já se pokusil střílet skrz rozbítý okno pistolí, kterou jsem si mohl nechat. Přesně proto vždycky říkám, že odevzdávat zbraně je blbost! Minimálně jednoho jsem dostal, pak se urychleně přesunul do vedlejšího vozu. Ten blázen tam někde sebral kus dřevěný nohy a motal na ní ubrus. Věřím tomu, že byl ještě pěkně pod parou, protože z něj whisky táhla jak ze sudu. Otevřel dveře celej spocenej a dral se ven…
a my jsme v prdeli. Vagón se zavazadlama je pryč a s ním i naše zbraně!
Snažil jsem se zachovat klid, šel za ním a sebral mu improvizovanou bílou vlajku. Už mě pěkně lezl na nervy jak s ní mával na všechny strany. Jako klasický banditi nevypadali, zkusil jsem zvednout ruce nad hlavu i s pistolí a ve mžiku jsme byli venku všichni. Svázaní.
Vlak začínal pomaličku hořet. Dáma od tý co jsem ji pomohl do vlaku, říkali ji Elisabeth, nas kupodivu dokázala poměrně zručně rozvázat. Upřímně, to bych od ní ani nečekal. Netrvalo to úplně dlouho. Jak jsme se dostali z provazů, kazatel začal vyšilovat, že musíme mrtvý dát do vlaku a spálit. Zajímavý. Možná strávil nějakou dobu u indiánů, jinde jsem nic podobnýho neviděl. Ženský na něj zíraly jak u vytržení, vlastně se jim ani nedivím. Jenže pak, z ničeho nic, pokukoval po posledním vagónu a poskakoval kolem něj. Prej, jestli ho umí někdo odpojit a že ho odstrčíme a sjedem k zavazadlovýmu. Bůh ví kdy nám ho odpojili… nedalo mi to a pomohl jsem mu s odpojením a roztlačením. Jídelní vůz pár metrů pomaličku skřipal kolama po kolejích a pak se rozjel a kazatel s ním…